Polička, Osík – Měl z něho být kuchař nebo číšník, ale stane se řezbářem. Daniel Pohorský z Osíku sice chodí do odborné školy v Poličce na kuchařinu, ale jeho srdce mu velí jinak.

Díky škole ovšem přičichl ke carvingu neboli vyřezávání ovoce a zeleniny. A je vážně dobrý! Dostal se až na olympiádu v Německu, kde skončil v bronzovém pásmu.

Daniel Pohorský se dostal k vyřezávání před dvěma lety, na soutěže začal jezdit už o půl roku později. Mladík ovšem přiznává, že mu to ze začátku moc nešlo. Jenže měl trpělivost a vydržel. „Ve škole máme možnost se carving naučit v odborných kurzech. Chvíli mi trvalo, než jsem se s ním seznámil, ale bavil mne a zkoušel jsem pořád vyřezávat. Věnoval jsem se tomu a získal hodně zkušeností. Nejtěžší bylo asi najít tu správnou techniku. Je taky potřeba mít fantazii a naučit se kombinace surovin,“ vysvětluje Daniel Pohorský. Tvrdí, že začátky nebyly lehké a také se docela dost pořezal na rukou.

Drobné květy, které znáte z rautů a slavnostních tabulí, u něho ale nečekejte. „Baví mne vyřezávat 3D motivy, složitější věci. Člověk musí hodně přemýšlet, jak říznout. Kolegové vytvářejí květy z ovoce a zeleniny, ale na ty já moc nejsem, to jsou příliš jemné řezy. Raději dělám zvířata,“ říká Daniel Pohorský.

Chameleoni

Rád vyřezává z dýní nebo batátů. Právě z dýně vyráběl motivy také na olympiádě v Německu. „Z dýně jsem dělal chameleony, kteří lezli po stromech. K tomu jsem si vybral bílou ředkev a z ní jsem vyřezal volavku a dva květy z červené řepy a batátu,“ popisuje mladý carvingář své dílo, se kterým vybojoval bronzovou medaili. Konkurence na celosvětové soutěži v Německu byla podle jeho slov veliká. Favority v oboru jsou totiž Asiaté, kde carving vznikl. „Je to takové národní dědictví Asiatů. Mají to propracované, protože se carvingu věnují odmalička. Takže jejich práce je úplně jiná než ta evropská. Mají jiný styl a málokdo dokáže takové věci jako oni,“ tvrdí Daniel Pohorský. Sám je ale v tomto umění úspěšný. Přesto jeho kroky po škole povedou úplně jiným směrem. „Chtěl bych vyřezávat ze dřeva. Ke kuchařině nemám moc kladný vztah. Pro mne to nebyla nejlepší volba. V patnácti letech totiž člověk většinou neví, co chce dělat. Bral jsem to tak, že to může být dobré, protože vařit se bude pořád, ale nebaví mě to. Chci dělat umělecké věci, vyrábím ze dřeva,“ dodává Daniel Pohorský.

V současné době sice dále vyřezává ovoce i zeleninu, ale doma vyrábí řezby také ze dřeva. Základní řezy dělá motorovou pilou a pak dílo dokončuje dláty a nožíky. „Zkoušel jsem vytvářet obličeje, zvířata, ptáky nebo ještěry. Prostě bych si přál dělat to, co mě baví. Vařit ale určitě nebudu,“ uzavírá mladík.

Zdroj: Svitavský deník