S novým školním rokem se na naší škole pořádá několik odborných kurzů, jejichž absolvování má velikou výhodu pro pozdější hledání brigády či práce díky vystavenému certifikátu pro určitý obor.

Protože jsem milovníkem kávy a nedokážu si den představit bez mého oblíbeného nápoje, rozhodla jsem se, že absolvuji baristický kurz. Jednalo se o dvoudenní kurz pod vedením licenčního lektora Tomáše Zahradila, který nám nejen pověděl něco o samotném původu kávy, ale také nás naučil kávu připravovat.

Udělat pořádné espresso nebo cappuccino není tak jednoduché, jak si někteří lidé myslí, a proto zde musí být pořádné školení o správné přípravě kávy. Jakmile umíte espresso a mléčnou pěnu, tak uděláte jakoukoli kávu.

Nejenže jsem se za dva dny naučila udělat již zmíněné druhy kávy, ale také jsem se dozvěděla i několik zajímavých informací. Nejvíce mě zaskočilo, že bobule kávovníku je ovoce.

Novinka, že? A to ještě není všechno. Plod kávovníku se totiž podobá naší třešni, protože tak vypadá, ale s jeho zpracováním je to úplně jinak. My spotřebujeme jen tu měkkou část a pecku vyhodíme, ale u kávovníku se potřebujeme dostat k té pecce, nebo lépe řečeno, k tomu zrnu. Tak nás tedy čeká dlouhá cesta, než získáme finální produkt.  Je jasné, že ale nebudeme vrstvy plodu loupat, s tím nám pomáhají buď stroje, kdy použijeme tzv. mokrý způsob, anebo využijeme slunce a bobule dáme schnout do betonových žlabů či na síťové rošty. Tomuto procesu říkáme suchý způsob.

Ještě než jde káva k odběrateli, musí se upražit. Pak se jen zabalí do obalů s ventilem, kterým odchází oxid uhličitý a káva tak neztrácí kvalitu ani chuť. Baristovi už nezbývá nic jiného, než uvařit svému zákazníkovi výborný nápoj.

Marie Nekvapilová, H2